Dělat v práci něco na počítači nebo dělat webové stránky, tak je to pro někoho opravdu velice složité. A také samozřejmě náročné. My na základní škole jsme sice také měli informatiku a také jsme se učili něco málo o informačních technologii anebo o webu, ale já jsem na to byla docela hloupá a vůbec mi to nelezlo do hlavy. Absolutně jsem tomu vůbec nerozuměla a samozřejmě, že jsem z toho byla velice nešťastná, protože jsem se také chtěla vyrovnat svým sourozencům. Také svým spolužákům, že i já tohle pochopím, ale je asi možné, že třeba někdo není vůbec toho technického rázu, kdo se nevyzná vůbec v technice a podobně, proto mě to opravdu hodně mrzelo a byla jsem z toho také velice nešťastná.Ale co jsem měla dělat, přece mi nikdo hlavu neutrhne. Někdo mi ruku neuřízne za to, jenom kvůli tomu, že třeba nerozumím počítačům anebo že nevím, co je informační technika anebo co je to informační technologie. Ale i tak jsem z toho byla velice nešťastná, protože jsem potom mohla mít brigádu, která se zabývá tím, že budu udržovat webové stránky v chodu a že tyto webové stránky budu udržovat, aby tam nebyly staré reklamy anebo nějaké jiné nepravdivé informace. Ale když potom se můj zaměstnavatel dozvěděl, že s počítačem nejsme kamarádi a že s počítačem neumím tak moc dobře zacházet, jak se mu řekla anebo jak on můj šéf očekával. On mě samozřejmě vyhodil z té práce, kde jsem se měla starat o webové stránky, tak jsem tam vydržela asi dva týdny. Možná i méně. Už si to nepamatuji, protože jsem z toho byla opravdu hodně nešťastná a smutná. Chtěla jsem být nějaké zaměstnání, kde mohu sedět, protože mám stále něco s kolenem a nemůžu stát. Takže třeba práci někde v obchodě by mě snad asi zabila, to by mě ani nebavilo. Proto jsem byla nešťastná, že mě můj šéf vyhodil kvůli tomu, že než aby mi zaplatil počítačové kurzy, že mě raději vyhodí a vzdá to se mnou.