Nyní si říkáte, v čem asi může náročný být? V penězích především. Mohu to posoudit dle mého partnera, který sbírá knihy Karla Maye a má jich přes tři sta. Hodně často mi ukazuje obrázky inzerentů, kteří nějakou prodávají, ale chtějí za ni třeba deset tisíc. A za komplet například Vinnetoua, dle vydání a zachovalosti i třicet tisíc. Naštěstí není můj partner natolik posedlý, aby nedokázal usoudit, kde již končí zábava začíná něco jako fanatismus. A také se drží zásady, že za knihu dá jen určitý obnos a nikdy ne více. Také říká, že jeho vášeň nesmí nikdy zasáhnout do rodinného rozpočtu. Na knihy si odkládá peníze sám. Další náročnost je někdy v opravě některých knih. Někdy dostane knihu, která je v katastrofálním stavu a on se snaží ji alespoň trochu zkulturnit. Prostě chce, aby se dala číst. Také uznává, že profesionál by to udělal stokrát lépe, ale také by to stálo nehorázně peněz. Takže se snaží, aby se mu to povedla bez profesionálů, a ne vždy se to daří. Například pinzetou srovnat potrhanou stránku a slepit ji tak, aby to šlo poznat co nejméně. Ale když to jednoho baví, nic proti tomu. Je to vlastně neškodná zábava. Stará předválečná vydání jsou skoro všechny, jak on říká, bohužel převazby. Mít tak originály. Ne, že by nebyly, jsou. Jenže ta cena je pro něj nepřijatelná. Někdy také dává trochu dohromady knihy pro někoho jiného. Peníze za to nechce. Jak jsem psala a jak říká on, je to zábava a za tu si přece nenechám platit. Cítil bych se jako podvodník. A nic jsem do toho nevrazil, jen kousek lepící pásky v ceně zhruba pěti korun. Tím je pro něj záležitost vyřízena. Občas se mu posmívám, že pan May byl drobný zlodějíček a podvodník, což je pravda a on mi odpovídá, že je to možné, ale on že podvádět nemíní. Ale jaký je to podvod? Dělá se s tím někdy spoustu hodin a to je čas. A ten se platí všude.